Pokud se vám stránky nezobrazují správně, zkuste použít jiný internetový prohlížeč.

Workshop k Vyšehradu 376 a nepřesně zvanému "Speciálníku pražskému"

Projekt Staré mýty, nová fakta srdečně zve na workshop k dvěma méně probádaným pramenům české hudební kultury druhé poloviny 15. století a kolem roku 1500.

Kde: FF UK, hlavní budova, místnost č. 405 (ÚHV)
Kdy: 31. května 2022, 15:00 – 19:00

15:00 – 16:30: Katolický, nebo utrakvistický? Rukopis Vyšehrad 376 a tradice cantio kolem roku 1460

V průběhu „dlouhého 15. století“, tedy přibližně mezi lety 1380 a 1530, lze zaznamenat několik podstatných zářezů, kolem nichž jsou seskupeny písňové a liturgické notované rukopisy. Prvního takového seskupení si můžeme všimnout kolem roku 1420. Lze ho neproblematicky vysvětlit vynucenou mobilitou způsobenou eskalací husitského hnutí. Druhým obdobím zvýšeného opisování písňového repertoáru jsou 50. a 60. léta 15. století. Více písňových zápisů je také soustředěno ještě okolo roku 1500. Důležitým pramenem druhého zmíněného období je Vyšehradský rukopis – Praha, Národní archiv, fond Vyšehradská kapitula, inv. č. 814, kniha 376, kult. památka č. 45 (olim V Cc 4). Až dosud nebyl přesně datován a jeho provenience byla stanovena pouze obecně. Stále není jasné, zda se jedná o pramen z katolického nebo utrakvistického prostředí. Napovědět by mohla kodikologická analýza, repertoár sekvencí a bližší pohled na textové varianty v písňových zápisech.

16:30 – 17:00 Přestávka

17:00 – 18:30: Rukopis 59 R 5116 z NK ČR a funkce různých repertoárových celků kolem roku 1500

Utrakvistický graduál, který se nachází ve fondech Národní knihovny od roku 1985, je nepřesně označován jako „Speciálník pražský“. Jeho provenience nebyla dosud objasněna, z hlediska dochovaného repertoáru velmi dobře zapadá do skupiny rukopisných pramenů z počátku 16. století jakými jsou Franusův graduál (dříve kancionál) nebo Graduál Martina Bakaláře z Vyskytné. Na rozdíl od nich obsahuje rukopis 59 R 5116 výrazně větší množství vícehlasých skladeb notovaných bílou menzurální notací, které v době kolem roku 1500 představují v českém prostředí „moderní“ hudební tvorbu mezinárodního stylu. Tento repertoárový celek odkazuje na napojení tvůrců a uživatelů pramene na dosud neznámé hudební centrum s nadprůměrnou úrovní interpretů a lokálních skladatelů.

U těchto dvou pramenů a jejich nejbližších příbuzných nás zajímá otázka konfesijní a institucionální příslušnosti. Dále tyto prameny vybízejí k zamyšlení ohledně toho, jaký typ písařských osobností stojí za sběratelstvím hudby ve druhé polovině 15. století a kolem roku 1500 a zda je možné zpřesnit ponětí o tom, jakým způsobem byla liturgická hudba rozdělena mezi různé skupiny zpěváků v liturgickém prostředí utrakvistických Čech.

Diskusní příspěvky: Jan Ciglbauer, Hana Vlhová-Wörner, Eliška Baťová, Lenka Hlávková